Správný sed na koni je odvislý na délce třmenů, které upravujeme podle:
délky paže
volně spuštěné nohy, kdy kotník sahá k třmenovému můstku
délku určí cvičitel
Správný sed jezdce by měl vypadat takto:
hlava vzpřímená s pohledem dopředu
trup vzpřímený, pružný v kroku, ve vysokém klusu a pracovním cvalu svislý
ke hřbetu koně, v lehkém klusu a rychlejším cvalu nakloněn mírně dopředu podle rychlosti.
ramena jsou volně spuštěná s pohyblivými klouby, vyklenutý hrudník
paže volně spuštěné (ne křečovité držení), předloktí je prodlouženou osou otěže
sedací kosti - jsou oboustranně rozloženy po obou stranách hřbetu a v nejhlubším místě posedu
stehno je lehce položeno po celé přední ploše, kolena měkce přiložená k sedlu
holeň je se stálým dotykem s koněm, lehce přiložena na zadním okraji podbřišníku
paty prošláplé, špička mírně od koně
záda vyztužená v kříži
ramena, kyčel a pata jsou v jedné přímce
Nejčastější chyby v sedu jezdce jsou:
hlava obrácená k zemi
kulatá záda, ramena příliš dopředu, zapadlá hruď
lokty od těla
ruka a palce ve vodorovné poloze
vyosení sedací kosti (větší zatěžování jedné strany)
nepřiložené stehno s koleno
špička příliš odvrácená od koně, držení patou
nadměrné vychýlení svislé osy těla
holeně nadměrně posunuta dopředu nebo dozadu
Působení na koně
1. SEDEM
vyztužením páteře, tlakem sedacích kostí a mírným zakloněním pobízí
jezdec koně dopředu. Při zatížení levé nebo pravé strany, nutíme koně
pohybovat se v daném směru. Pobídky sedem mají velký vliv na rovnováhu
a stejnoměrný pohyb koně.
2. HOLENÍ
jezdec působí na koně nepřetržitým nebo jemným, silným stiskem za podbřišníkem,
přičemž je holeň stále ve stejné poloze.
3. OTĚŽÍ
jezdec jí určuje chod, ruch a směr pohybu koně. Jezdec jí nutí koně k přilnutí.
Dobrý jezdec používá otěž jemně a citlivě, přičemž je jeho ruka nezávislá na sedu.
4. HLASEM
u mladých koní se používá k pobízení dopředu: používá se hlavně k uklidnění koně.
5. BIČÍKEM
plácnutím po pleci bičíkem pobízíme koně dopředu. Pobídku bičíkem za podbřišníkem
používáme k vypracování návyku na pobídky holeněmi a popř. k vynucení poslušnosti.
6. JEZDECKÝM TAKTEM
je součástí teoretického vybavení každého jezdce. Úroveň a zdatnost každého jezdce se
pozná při zacházení s koněm. Dobrý jezdec spolupracuje s koněm neznatelnými pomůckami,
špatný jezdec působí hrubě na koně. Jezdecký cit a takt je součástí přirozené inteligence.
Nadměrné užívání bičíku, hrubé zacházení s koněm k dobrému jezdci nepatří.
Musíme citlivě rozlišit zda se u koně jedná o nepochopení pomůcky nebo o vzdorovitost.
A teď už k jednotlivým chodům koně
Krok
Je to nejdůležitější chod, nejpomalejší, nejméně namáhá a kůň vydrží déle pracovat (používá se při těžké práci např. u chladnokrevníků).
rychlost koně je v kroku 6 - 8 km.
nohosled je téměř stejnosměrný, slyšíme 4 údery kopyt.
krok by měl být čistý, živý, prostorný a jistý
odchylkami mohou být - mimochod či kohoutí krok
Klus
Je to druhý chod koně, nejspolehlivější a nejpoužívanější na velké vzdálenosti. Trénovaný kůň vydrží asi 15 km,
po oddechu v kroku může pokračovat v klusu.
rychlost klusu je 4m/s (15km/h). Klusáci 42 - 50 km/h - na kratší vzdálenosti
nohosled - slyšíme 2 údery kopyt
klus rozlišujeme těžký, střední (lehký) a plný (prodloužený).
Práce v klusu
Klus "Lehký"
- jezdec koně posbírá na otěž a lehce pobídne holení. Dosedá na vnější přední nohu, vysedání je nenásilné, pružné, ne příliš vysoké a toporné, rovněž
nepřepadáme dopředu.
Klus "Těžký"
- kůň zpomalí chod, nespěchá, s lehkým přilnutím, koně pobízíme sedem a holení, nevysedáme.Trup je zpříma, uvolněný v kyčlích. Koně nerušíme otěžemi v hubě.
Klus "Prodloužený"
- jezdíme v pokročilém základním výcviku na dlouhých stěnách jízdárny v prodlouženém držení a s lehkým přilnutím.
Cval
Dal by se definovat jako řada skoků pravidelně se opakujících. Je to nejrychlejší a nejnamáhavější chod. Skoky jsou vyvolány silnou akcí zadních končetin, které hřbetním svalstvem nadnesou předek.
rychlost v terénu je až 30 km/h. Plnokrevníci na dráze běží rychlostí až 60 km/h (na kratší úsek).
nohosled - začíná-li levá zadní, pokračuje pravá zadní a levá přední a konečně pravá přední (kůň cválá vpravo).
začíná-li pravá zadní a končí levá přední (kůň cválá vlevo).
při přímém pohybu je koni lhostejné, na kterou nohu cválá. Naopak však na obvodu kruhu nebo v zatáčce musí být "výkonnou" nohou noha vnitřní, tzn. že vpravo musí kůň cválat na pravou nohu,
vlevo na nohu levou. Výraz "kůň jde na špatnou nohu" znamená, že kůň cválá vpravo na levou nohu. Jestliže použijeme výraz "kůň křižuje" znamená to, že přední část cválá třeba na pravou nohu a zadní cválá na levou nohu.
![Koně kolem nás [http://kone.mujweb.cz/]](./main_img/kone_kolem_nas.gif)
